Úspěšné konspirační teorie, o kterých se dnes moc nemluví

Letos uplynulo 10 let od událostí z 11. září, které byly úvodem k dosud nekončící válce s terorismem. Snad ještě než se usadil prach po pádu dvojčat, objevily se první konspirační teorie, které přiživila jak interpretace těchto událostí v oficiálních mediích, tak zveřejněná vládní zpráva. Diskuze mezi zastánci a odpůrci oficiální zprávy trvá dosud. Podobné střety proběhly před lety, a až my máme možnost v několika málo případech se dozvědět, jak to doopravdy bylo. Mým záměrem nebylo rozebírat a hodnotit jednotlivé akce, či posuzovat váhu těch, či oněch důkazů. Pouze připomenout, že je třeba vždy pochybovat o oficiálních zdůvodněních. Nejen jedinci či skupiny, ale i státy či aliance států byly a jsou schopny teroristických činů – nejen vůči cizím, ale i vlastním lidem. Je samozřejmé, že podobné akce neprováděly pouze v článku citované USA a NATO. V jejich případě však jde o to, že po konci studené války jsou tyto státy zatím určujícími hráči v současné globální reálné politice. Podstatná část článku vznikla kompilací překladu filmu, v němž jsou další zdroje uvedeny. Chci poděkovat žurnalistům, pro které je jejich nejen obživou, ale především službou veřejnosti.

Írán

V roce 1953 roku agenti CIA společně s britskou MI6 svrhli demokraticky zvoleného vůdce – Dr. Mohammeda Mossadegha. Mossadegh vystudoval na západě, byl proamerický, vyhnal komunistické síly ze severu země. Bohužel pro něj, krátce poté, co se stal premiérem v roce 1951, znárodnil ropná pole a odmítl monopol britské BP (British Petrol). Vlastní historické archívy CIA na www.cia.gov popisují v detailech, jak američtí a britští agenti prováděli teroristické útoky a následně z nich obviňovali Mossadegha. V pozdních 90. letech byly obsáhlé části operace AJAX odtajněny (Tajné americké dokumenty k íránské krizi (anglicky)). Polním velitelem operace AJAX nebyl nikdo jiný než vnuk prezidenta Roosevelta – Kermit Roosevelt. Před smrtí v roce 2000 vystoupil Roosevelt v médiích a vychloubal se svým vlastenectvím při provádění teroristických útoků v Íránu a obviňováním íránské vlády. Provokace zahrnovaly: propagandu, demonstrace, uplácení, nasazení agentů pod falešnou vlajkou (FALSE FLAG OPERATIONS). Bombové útoky na náboženské a duchovní vůdce, útoky na mešity, střelba samopaly do davu, rozhazování letáků tvrdících, že za tím stojí Mossadegh. Bylo na nich napsáno: „Chvála Mossadeghovi, chvála komunismu, pryč s Alláhem!“ Dr Mossadegh byl za pomoci CIA a MI6 zatčen a uvězněn na doživotí, dopadl lépe než jeho ministři, kteří byli popraveni. CIA založila také íránskou tajnou policii „SAVAK“ – 25 let teroru a mučení mohlo začít. Operace byla na západě pokládána za velký úspěch. CIA od té doby používala stejné techniky v mnoha jiných zemích ke svržení jak zvolených vlád, tak diktátorů.(1) Premiér Mossadegh zůstává v šíitské tradici dodnes tak trochu „skrytým prorokem“, svědomím lidové touhy po spravedlnosti (farr), která vždy zasáhne prostřednictvím mučedníka, jenž nesnese tyranii (istibdad). Způsob, jakým s ním Britové a Američané naložili, měl ale mnohem hlubší dopady pro Západ, než si agent Roosevelt a jemu podobní (včetně prezidenta Eisenhowera a premiéra Churchilla, kteří byli do akce zasvěceni) sami mysleli. V roce 1979 dostaly USA dějinnou lekci, v níž hlavní roli hráli právě šíitští klerikové na čele s charismatickým ajatolláhem Chomejním. Nebýt Mossadeghova „mučednického příběhu“, nebyla by ani revoluce, která svrhla šáha Pahlavího a po nějakém čase nastolila klerikální režim. (2)

Gladio

Operace Gladio byl název zastřešující krycí operace pro stovky bombových útoků provedených západními rozvědkami a NATO v západní Evropě, na Blízkém Východě, v Latinské Americe a Asii. Od roku 1947 do roku 1981, jak veřejně přiznal italský prezident, došlo v rámci operace GLADIO k útokům na civilisty, ze kterých byli médii obviněni komunisté a levicové síly. Dne 22. listopadu 1990* roku vydal Evropský parlament deklaraci, která odsuzovala operaci GLADIO. Bývalý šéf italské rozvědky také vyšel na veřejnost z detaily operace GLADIO. Mnoho dalších zemí má volně přístupné odtajněné dokumenty týkající se operace GLADIO. Americká vláda a další západní vlády útočily na vlaky, autobusy, školy, a obzvláště školní autobusy s vědomím, že obrazy mrtvých dětí donutí jejich společnost snáze se vzdát svých práv a svobod. Během krvavého bombového útoku v italské Bologni z 2. srpna 1980** zemřelo 85 osob a více než 200 bylo zraněno. Vysoký počet obětí donutil tehdy některé italské vládní úředníky, aby přestali mlčet a odkryli alespoň malou část této odporné operace (1).

* … vzhledem k tomu, že přijetím usnesení ze dne 22. listopadu 1990 o případu Gladio … 6B.Parlament již před šestnácti lety zdůraznil, že se zpravodajské služby a vojenské organizace podílejí na tajných činnostech, a to mimo jakoukoli přiměřenou demokratickou kontrolu… (zdroj, pdf)

** V souvislosti se záměrným podsouváním falešných důkazů k obvinění nevinných osob byly na několikaleté tresty pro maření vyšetřování odsouzeni tři členové Italské vojenské zpravodajské agentury (SISMA). V souvislosti se zmiňovaným mařením spravedlnosti vlivnými lidmi a pravděpodobným propojením skupiny NAR na tajnou organizací Gladio, existuje vážné podezření, že do útoku byly zapojeny i západní tajné služby. (zdroj)

Incident v Tonkinském zálivu

Prezident Lyndon B. Johnson hledal záminku pro podporu Američanů v té době expandující skryté válce v jihovýchodní Asii. V létě roku 1964 se z medií ozvala zpráva: „Tři komunistické torpédové čluny včera zaútočili na americkou loď u břehů Vietnamu, dnešní odpověď prezidenta Johnsona byla tvrdá a ostrá: ‘Na každý útok na naše síly jsme povinni odpovědět. Každému, kdo v jihovýchodní Asii prosí o pomoc při obraně své svobody, bychom měli pomoci.’“ Muzeum prezidentského úřadu v listopadu 2001 uvolnilo pásky s telefonními rozhovory mezi prezidentem a ministrem obrany Robertem, ve kterých oba otevřeně diskutují o využití zorganizovaného incidentu v Tonkinském zálivu jako záminky k rozšíření války. Následně v roce 2005 Úřad Národní Bezpečnosti (NSA) odtajnil vlastni oficiální verzi Tonkinského zálivu, ve kterém přiznává, že důstojníci tajné služby vědomě manipulovali zprávy.* Tvrdili, že onoho dne, 4. srpna 1964, vietnamské lodě zaútočily na loď americkou. Ve skutečnosti vietnamské lodě nedělaly vůbec nic, i když na ně Američané stříleli. Kongres schválil rezoluci k Tonkinskému zálivu, lež, kvůli které zemřelo 58 000 Američanů a více než 1,5 milionu Vietnamců. (1)

* … Není to tak, že by se tu noc odehrál jiný příběh; v tu noc neproběhl žádný útok. … Po pravdě, hanojské námořnictvo tu noc nepodniklo nic, ale zabývalo se záchranou dvou člunů poškozených 2. srpna. (Zdroj: Hanyok, R. J., 1998: Sunks, Bogies, Silent Hounds, and the Flying Fish: The Gulf of Tonkin Mystery, 2-4 August 1964, str. 177 (odtajněno v r. 2005) Citováno: 16. září 2011)

* Bombardování vlastních řad, nebo zásadní zveličení incidentu v Tonkinském zálivu: to jsou jen některé závěry vyplývající z pětisetstránkové dobové zprávy.“Měli jsme už dříve různé náznaky, ale až teď poprvé máme k dispozici kompletní studii,“ řekl AFP Steven Aftergood z FAS. (zdroj

Kuba

Dne 6. října roku 1976 dvě bomby s C4 a časovým spínačem, nastražené v kubánském letadle DC-8, krátce po startu vybuchly a letadlo se zřítilo poblíž Barbadosu. V tomto nejhorším teroristickém útoku na civilní letadlo na západní polokouli před 11/9 bylo zabito všech 74 pasažérů na palubě. Na palubě letadla cestovali olympijští atleti tří zemí, včetně vítězů zlatých medailí z Kuby. Odtajněné dokumenty CIA a FBI ukazují, že teroristé zodpovědní za tyto útoky dostali americká víza pár dní před útokem a pracovali pro americkou vládu. Několik seriózních publikací to předpokládalo, ale potvrdily to až nyní odtajněné dokumenty. Původce bombového útoku na kubánské letadlo byl agentem CIA. Další odtajněné dokumenty dokazují, že hlavní podezřelý Luis Posada Carriles před tímto útokem i po něm pracoval pro CIA (1, 3).

* Pro Američany, jimž kdysi sloužil, je dnes Carilles něco jako veš v kožichu, kterou by rádi setřásli, ale úplně to nejde. Kariéra vystudovaného chemika Carrilese jako agenta CIA začala roku 1961, tedy dva roky po útěku do USA. Je jedním z 1500 mužů, které Američané vycvičili, aby na Kubě svrhli Fidela Castra. Jejich invaze v Zátoce sviní ale skončila fiaskem a zajatce Carrilese později Kubánci vyměnili za dodávky potravin. (zdroj)

USS Liberty

USS Liberty incident

Šéf generální štábu L. L. Lemnitzer na začátku 60. let vypracoval plán na operaci pod falešnou vlajkou jako záminku k útoku na Kubu a válku se Sovětským Svazem. V „Operaci Northwoodsbyl plánován únos letadla pomocí dálkového ovládání a jeho sestřelení s následným obviněním Kuby.

Prezident Johnson použil plán z operace „Northwoods“ 8. června 1967 v průběhu Šestidenní války mezi Izraelem a arabskými národy. Prezident Johnson poslal špionážní plavidlo USS Liberty provádět elektronickou špionáž ve Středozemním moři. Jasně označená americká špionážní loď plavala 14 mil od břehu Izraele v mezinárodních vodách. Izraelské průzkumné letadlo proletělo nízko nad lodi a jasně ji identifikovalo jako americké plavidlo.

Ve 14:00 téhož dne na USS Liberty zaútočily 3 stíhačky MIRAGE-3. Od začátku útoku stíhačky rušily americké rádiové spojení. Stíhačky byly neoznačené. Bojová letadla zaútočila na loď ze svých kanonů, shazovala konvenční bomby i napalm – opakovaně ze všech stran. Když stíhačky skončily, byla loď zasažena středním bombardérem bombami s napalmem a bílým fosforem. Poté na loď zaútočily tři izraelské torpédové čluny s izraelskými vlajkami. Zaútočily na loď kulomety s velkým kalibrem a vystřelily torpéda proti lodi. Jedno, které loď trefilo, udělalo po své explozi 10 metrovou díru s otvorem po obou stranách lodi. Potom torpédové čluny začaly střílet v mezinárodních vodách na záchranné čluny, což je válečný zločin.

Po celou dobu, co se toto celé dělo, vlála na stěžni jasně viditelná obrovská americká vlajka. Útok na USS Liberty trval několik hodin. V průběhu útoku Liberty neustále volala 6. flotilu, která byla poblíž a žádala o leteckou podporu. Dvě letadlové lodi odpověděly vysláním dvou bojových letadel. Byla odvolána Bílým domem. Admirál Geis z 6. flotily volal osobně do Washingtonu, aby potvrdil odvolací rozkazy.Telefon vzal osobně ministr obrany McNamara, a potom také prezident Johnson, který řekl Geisovi: „Chci, aby ta zpropadená loď šla ke dnu. Žádná pomoc, stáhněte stíhačky.“

Kromě toho, že americké letadlové lodě odvolaly svou pomoc, se zde objevila ruská špionážní loď, která byla svědkem části útoku. Po třech hodinách útoku se Izraelci stáhli, protože zde byli svědci a dovolili poškozené USS Liberty stáhnout se do bezpečí. Uvedená slova prezidenta potvrdili autorům v interview hlavní velitel námořních sil admirál T. Moorer a další, kteří byli na lince a slyšeli, co prezident Johnson řekl. Velitel námořního vyšetřování JAGG autorům potvrdil, že dostal rozkaz zfalšovat hlášení a zakrýt, co se skutečně stalo. Jeden z izraelských pilotů veřejně vypověděl, že třikrát rádiem odmítl zaútočit na loď, neboť jasně viděl, že se jedná o americkou loď, spojence Izraele, v mezinárodních vodách Bylo mu řečeno, že pokud na loď nezaútočí, skončí u vojenského soudu. Posádce této v USA historicky nejvíce vyznamenávané bylo řečeno, že stráví zbytek života ve vězení nebo budou zabiti, pokud komukoliv řeknou, co se skutečně stalo. Kapitán William L. McGonagle dostal tajně kongresovou medaili za zásluhy s tím, že nesmí nikomu nic říci. (1)

Ohio

Počátek května 1970 ve Spojených státech změnil tvář demokracie i tamního protiválečného hnutí. Od vražd studentů na Kentské státní univerzitě v Ohiu uplynulo už 41 let. Krátce po poledni 4. května tehdy zůstala na trávníku před univerzitou ležet čtyři mrtvá těla studentů a dalších devět jich gardisté zranili.

Původní oficiální verze tvrdila, že se gardisté střelbou jen bránili, protože se cítili být ohrožení. Prý odkudsi zazněl blíže neidentifikovaný výstřel, jeden mladý gardista zpanikařil a… Vláda přitom opomíjela fakt, že někteří z mrtvých či zraněných byli od gardistů až sto metrů daleko, takže je nemohli nijak ohrožovat, a mlčela i k faktu, že gardisté byli v rozporu se zákonem vyzbrojeni ostrým střelivem. Dokumenty, které byly odtajněny v roce 2007, však dokazují, že pravdu měli zastánci „konspiračních teorií“, podle nichž gardisté do studentů nestříleli náhodou a v sebeobraně, ale postupovali z rozkazu úřadů. Že masakr na Kentské státní nebyl neúmyslným zabitím, ale chladnokrevnou vraždou.

„Tajný plán míru“

V roce 1968 stanul v čele nejmocnější demokracie světa Richard Nixon a hlasy získal mimo jiné i proto, že tvrdil, že má „tajný plán“, který ukončí – po odhalení masakru v My Lai – už beztak velmi nepopulární a podle všeho navíc prohranou válku ve Vietnamu. O dva roky později se ale ukázalo, že plán spočívá jen v rozšíření války v jihovýchodní Asii o ilegální bombardování Kambodže. Na to ale potřeboval další a další vojáky, a tak vláda USA poprvé od druhé světové války zahájila rekrutování pomocí loterie. Univerzitní studenti i jejich profesoři začali stávkovat a pořádat demonstrace – do té doby protestovali „jen“ proti válce, nyní jim hrozilo, že by sami mohli kvůli těžko uchopitelným důvodům jet zabíjet nebo kdesi v daleké Asii i zemřít. Půda pro události na Kentské státní byla připravena.

„Horší než komunisti“

Univerzita v Kentu ve státě Ohio se od stovek dalších univerzit v USA v té době nijak nelišila. Studenti pořádali protiválečná shromáždění a utkávali se s policií, která je jezdila pacifikovat přímo na akademickou půdu. Přesto ale byla situace v Ohiu jiná. Když se konflikty neustále vyostřovaly a vzduchem létaly kameny a lahve, přilil olej do ohně Nixonův viceprezident Spiro Agnew, který v několika vystoupeních přirovnal studenty k fašistickým hnědokošiláčům. Toho se chytil i guvernér Ohia James Rhodes. V projevu z 3. května 1970 o studentech Kentské státní prohlásil: „Je to nejsilnější a dokonale vycvičená revoluční militantní skupina v Americe… Jsou horší než hnědokošiláči a komunisti a lupiči a banditi. Jsou to ti nejhorší lidé, které v Americe máme…“

Příslušníci Národní gardy zůstanou v areálu univerzity, dokud se jich „nezbavíme“, dodal Rhodes, zanícený obdivovatel Nixona a šéfa FBI Hoovera. (FBI přitom měla Rhodese také „ráda“, protože si o jeho stycích s organizovaným zločinem vedla tlusté spisy). Národní garda byla v areálu univerzity od noci 2. května, kdy tam vzplála jedna k demolici určená budova. Studenti už tehdy poukazovali na to, že požár byl dílem policejního agenta, který vystupoval jako student, všechny přítomné pečlivě fotografoval a u pasu nosil plynovou masku a odtajněné dokumenty jim dnes dávají za pravdu. Pro guvernéra Rhodese se ale ničení univerzitního majetku stalo záminkou k vyslání Národní gardy a k dalšímu vystupňování napětí. To kulminovalo v poledne 4. května, kdy se před hlavní budovou univerzity shromáždilo navzdory policejním výzvám na dva tisíce studentů.

Nejprve přišel na řadu slzný plyn, ale díky „špatně“ vanoucímu větru studentům nijak neublížil. Ti se navíc zmocnili několika granátů se slzným plynem a začali je gardistům házet k nohám. Těsně předtím student Terry Strubbe umístil do okna svého pokoje na koleji mikrofon. Podle agentury AP je dvacetivteřinový záznam plný hluku, protiválečného skandování a výkřiků, nicméně při vyčištění pásky jsou jasně slyšet i povely „Připravit k palbě!“, „Pozor!“, přičemž první výstřel zaduněl, ještě než zaznělo konečné „Pal!“

„To není demokracie“

Výsledkem střelby v baště demokracie byli čtyři mrtví a devět zraněných mladých lidí, z nichž jeden je dodnes upoután na invalidní vozík. Osm příslušníků Národní gardy bylo sice následně vyšetřováno pro porušení občanských práv, ale byli shledáni nevinnými, stejně jako se v této souvislosti nikdy nic nestalo ani iniciátorům masakru Nixonovi, Agnewovi či Rhodesovi. Přesto se ale Amerika otřásla. Smrt studentů vyvolala řetězovou reakci a během pár dnů bylo uzavřeno více než 450 univerzit po celých USA, ať už v důsledku studentských stávek, nebo z moci úřední. Pět dní po masakru demonstrovalo ve Washingtonu proti vládě a její politice na sto tisíc lidí. „Město připomínalo válečný tábor,“ vzpomíná Ray Price, který prezidentu Nixonovi psal projevy. „Dav rozbíjel okna, prořezával pneumatiky, auty blokoval křižovatky a z nadjezdů shazoval na silnice matrace. To nebyl studentský protest, to byla občanská válka.“ Vláda dostala strach a Richard Nixon byl na dva dny z bezpečnostních důvodů „uklizen“ do sídla presidentů v Camp Davidu. Jeho poradce Charles Colson v těch dnech navštívil velení 82. výsadkové divize, a viděl tam vojáky v plné polní připravené k zásahu. „Tohle přece nemůžou být Spojené státy americké. Tohle není největší demokracie světa. Tohle je národ, který bojuje sám se sebou,“ popsal své tehdejší pocity v pamětech. Bleskový dobový průzkum ukázal, že mrtví na Kentské státní se stali jediným faktorem, který vedl k celonárodní studentské stávce, jíž se zúčastnily více než čtyři miliony studentů. Přes devět set univerzit a kolejí bylo uzavřeno, přičemž Kentská státní byla otevřena znovu až po šesti týdnech. A to ještě policie stihla 14. května zastřelit dva studenty a dalších dvanáct jich zranit na Jacskonské státní univerzitě v Mississippi…

Masakr ze 4. května 1970 dodnes nejživěji připomíná fotografie, která získala Pulitzerovu cenu. Pořídil ji student John Filo – na snímku je čtrnáctiletá účastnice protiválečných protestů Mary Ann Vecchiová zoufale plačící nad tělem Jeffreyho Millera, kterému gardistická kulka prolétla hlavou. Ten snímek je dodnes považován za jeden z nejvýmluvnějších obrazů událostí v Americe sedmdesátých let a jeden z nejvýstižnějších popisů protestů proti válce ve Vietnamu. (4)

Opakují se dějiny?

Od dob všech uvedených událostí uplynuly desítky let a je v dnešní době asi příznačné, že se o podobných věcech (nejen u nás) příliš nemluví. Nicméně některé paralely jsou dnes očividné: George Bush a po něm Barack Obama také prodlužují prohranou válku, která byla také zahájena z vylhaných důvodů, také čelí stále mohutnějším protestům, také se jim nedostává vojáků…

Dodatek

Pro ty čtenáře, kteří nemají představu, nebo se chtějí dovědět více, o tom jak se vytváří oficiální mediální tvář podobných událostí si dovoluji předložit odkazy na dva filmy.

Orwell se otáčí v hrobě (zde)
Dokument režiséra Roberta Kane Pappase Orwell se otáčí v hrobě je skvělá, kritická sonda do médií, kdysi bašty Americké demokracie. Nejsou to jednotliví reportéři, ale právě vlastníci nadnárodních korporací, kteří ovládají desítky velkých televizních stanic. Jsou to právě tito lidé, kteří rozhodují, co se objeví ve večerních zprávách a jsou to ti samí lidé, kteří nezastávají zájmy většiny v žádné společnosti.

Válka, kterou nevidíte (zde)
Film se snaží velmi podrobně prozkoumat roli sdělovacích prostředků v utváření veřejného mínění a davového souhlasu ohledně válek a konfliktů vedených zejména vládami USA a Velké Británie za podpory spojenců – členů NATO. Podstatná část je věnována oficiální propagandě ohledně aktuálních válek v Iráku, Afghánistánu či Palestině, ale ani na světových konfliktech či válce ve Vietnamu nezůstane nit suchá. Pilger zde zpovídá představitele nejmocnějších médií, armády či nezávislé novináře včetně například Juliana Assange (WikiLeaks).

Zdroje:

1.http://dokumentarni.tv/spolecnost/boure-teroru-historie-vladou-sponzorovaneho-terorismu-terrorstorm-a-history-of-government-sponsored-terrorism

2.Všichni šáhovi muži aneb v zákulisí Operace Ajax
http://blisty.cz/art/27084.html

3.“Naše práce je poskytovat inspiraci a výbušniny kubánskému lidu,“ říká Amerikou najatý vrah http://blisty.cz/art/32733.html

4.Tereza Spencerová
http://www.literarky.cz/svet/amerika/715-vyroi-ktere-si-nikdo-nepipomina

Vyšlo: outsidermedia.cz
Citace, odkazy a úpravy: vlastnihlavou.cz

Podobné články:

Příspěvek byl publikován v rubrice Konspirace, USA, Zprávy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Úspěšné konspirační teorie, o kterých se dnes moc nemluví

  1. Pingback: Úspěšné konspirační teorie, o kterých se dnes moc nemluví | Me.sere.EU

  2. Pingback: Jak začíná válka | Publicistický portál Skutečnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>